Už dlouho jsem neměla takovou chuť na jahodový knedlíky, jako dneska. Moje touha se transformovala do posedlosti a tak jsem jejich pozření začala realizovat. Nejdřív mě napadlo, že je vytvořím sama. Další pohled padl na mrazák. Dobře, tvaroh nemám a v mrazáku je nanejvýš led a pár kusů zeleniny. Moje oblíbená restaurace ten den oplývala rozlyčnou nabídkou jater, které k smrti nenávidím. Začala jsem svoje chutě proklínat a v podvědomí jsem si servírovala babičin porcelánový talíř, na něm tři ovocné knedlíky posypané tvarohem a zalité máslem. Bože!
A tak je to vždycky. Zákon schválnosti se projeví vždy, když něco sháním nebo potřebuji sehnat. Vždy toho je všude dostatek, přesně vím, kde jsem to minulý týden viděla ale dnes? Slehla se zem, nashledanou. Nakonec jsem svůj boj vzdala a smířila se s tím, že si knedlíky nedám. Zakázala jsem si představy studeného mléka, kterým zapíjím to skvělé jídlo z dětství. A najednou jsem je uviděla. V nabídce, která byla křídou napsaná na tabuli, bylo slovo knedlík a jahoda. Je vyhráno, vesmír funguje! Jedenkrát s sebou, poručila jsem si a těšila se jak otevřu novou knihu a budu debužírovat.
Po otevření krabice, jsem tiše usedla na židly. Čtyři malé knedlíčky, polité máslem a skořicí. Tvaroh nebyl. Asi. Z lednice jsem vyndala bezlaktozové mléko a nalila ho do sklenice. Otevřela jsem knihu a s menším nadšení se pustila do jídla. Mozek evidoval sladké, takže byl mírně uchlácholen. Ale co ten požitek? Proč to mléko nechutná jako když jsem byla malá? Proč už nemám po napití knír? A proč je tady sakra kaluž másla, která se co nevidět chystá na migraci do okolí ? Zaklapla jsem knihu, která je jinak vážně dobrá, dojedla jsem knedlíky a poslední sousto jsem zapila přímo z krabice od mléka. To bylo takové noblesní zakončení celého aktu, který se tak trochu nevyvedl. Inu, vzpomínky jsou pěkný potvory!
Kniha se jmenuje Co viděl pes a jiná dobrodružství od Malcolma Gladwella a je opravdu dobrá. Pokud si chcete přečíst sbírku jeho článků, které publikoval v časopisu The New Yorker a jejichž témata jsou konkurence na poli hořčice a kečupu, psí psychologie nebo vážnější téma jako bezdomoctví, jste na správné adrese. Kniha plyne příjemným tempem, dobře se čte a místy je vtipná.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář! :)