Minutka dne aneb krátká sukně, hladový batoh a těžká dřina všedních dnů

Ráno to začalo tím, že jsem si vzala moc krátké šaty. Jo, slyšíte dobře. Doma to ještě bylo ok, přece jenom moje zrcadlo je tak trochu sympatičtější a budujeme si spolu už dlouho přátelský vztah, takže už je zvyklé a neremcá. Ale když jsem vyšla ven, měla jsem nepříjemný pocit, že se na mě kouká až moc lidí. Cestou na zastavku tramvaje, se zvedl z výkopu dělník a pohoršeně a překvapeně se pousmál. Na zastávce mi to došlo. Můj batoh se rozhodl, že mi sežere celý zadní díl sukně. Takže jsem se procházela po ulici s docela slušně odhaleným zadkem! Skvělý! Další průběh cesty ani nebudu komentovat. Držela jsem si sukni jednou rukou tak, aby se hladový batoh nedostal až na konec sukně. Bylo to komické a musela jsem sama sobě smát. Jak moc chceme být krásné, až jsme uplně blbé. Nebo část z nás.