Minutka dne aneb krátká sukně, hladový batoh a těžká dřina všedních dnů

Ráno to začalo tím, že jsem si vzala moc krátké šaty. Jo, slyšíte dobře. Doma to ještě bylo ok, přece jenom moje zrcadlo je tak trochu sympatičtější a budujeme si spolu už dlouho přátelský vztah, takže už je zvyklé a neremcá. Ale když jsem vyšla ven, měla jsem nepříjemný pocit, že se na mě kouká až moc lidí. Cestou na zastavku tramvaje, se zvedl z výkopu dělník a pohoršeně a překvapeně se pousmál. Na zastávce mi to došlo. Můj batoh se rozhodl, že mi sežere celý zadní díl sukně. Takže jsem se procházela po ulici s docela slušně odhaleným zadkem! Skvělý! Další průběh cesty ani nebudu komentovat. Držela jsem si sukni jednou rukou tak, aby se hladový batoh nedostal až na konec sukně. Bylo to komické a musela jsem sama sobě smát. Jak moc chceme být krásné, až jsme uplně blbé. Nebo část z nás.

 V práci už jsem nasadila vysoké tempo a dá se říct že den příjemně ubíhal. Nikdo nekomentoval moji sukni, dokonce jsem měla pocit že jsme obě neviditelné. V pauze na oběd jsem otevřela Facebook a vykoukl na mě článek, pojednávající o tom že stylistky mají opravdu těžkou práci. Název zněl Být stylistkou je dřina. Myslela jsem, že se v tu chvíli vystřelím vysoko do nebe a když to půjde zůstanu tam. Nadpisy tohoto rázu mě uvádějí v šílenství a cítím z nich určitou blbost. Hned jsem si vzpomněla na tento skvělý vtip, který tak nějak vystihuje celou problematiku. Místo slova DJ si libovolně dosaďte slovo stylista, bloger nebo barista.

Je to jako když objevíte kolo. Jasně, že každá práce je svým způsobem dřina (co mají říkat horníci) ale v poslední době je každá fashion odnož tak těžký a vážný povolání, že mám z toho křeče do břicha. Ostatně nevím, možná je to náhodné seskupení, kdo ví...

 

Možná je to tím, že jsem vyrůstala bez internetu, protože prostě nebyl. Možná je tohle dlouhodobá oslava svobody projevu, kterou nechápu.Vlastně si tak trochu připadám jako divák Dobrodruha, který už nějaký pátek přesvědčuje diváky ČT, že takhle se cestuje. Každý si tady jede tu svojí vlastní reality show, záleží na něm jak dostatečně vás přesvědčí, jak moc je jeho role opravdová. Všechny tyhle objevné a informační články do nás zarývají nůž s puncem, že jsme u něčeho velkolepého a jedinečného. Chyba! U ničeho velikého fakt nejsme.Pokud máte jen trochu rozum a nadhled, víte, že to velkolepé a jedinečné neprobíhá ani na Instagramu ani v nejnovějším vydání Elle. Nýbrž v obyčejných okamžicích všedního dne. Třeba když si vezmete moc krátké šaty, překonáte stud a dokážete se sami sobě zasmát.