Minutka dne aneb bezkontaktní nakupování je odrazem doby

Nesnáším supermarkety. Aspoň ne ty české.

Už od začátku mám pocit, že przní už tak sprzněnou českou náturu. Češi jsou ideální nákupčí, ostatně mohli jsme se sami přesvědčit u filmu Český sen. Kdo nezná, doporučuji doplnit znalosti.

Nedivím se, že vznikají platformy jako Rohlik nebo kosik.cz . Určitě online nakupování ocení nejenom vytížení lidé, ale taky, ti kteří nejsou ochotni zažívat nával emocí u pokladny. Pamatuji si na den, kdy jsem si poprvé objednala ještě přes Damejidlo nákup. K domovním dveřím mi bylo doručeno šest tašek s čerstvou zeleninou, pečivem a vším co jsem si objednala. Dárek navíc v podobě nápoje a žvýkaček, také potěšil. Ale největší plus celého aktu byla slušnost kurýra, rychlost a nulová snaha z mé strany, když nepočítáte naklikání objednávky. Když tohle jednou zkusíte, už nechcete jinak.

Dnes jsem měla tu čest po delší době zavítat do supermarketu na okraji jednoho menšího města. Netřeba zmiňovat kterého. Opět jsem se přesvědčila, že v nákupní horečce se nejvíc projeví vaše povaha, charakter a vůbec to jak přistupujete k věcem. Ať je vám padesát nebo osmdesát, v nákupním modu myslíte jen na své dobro a pohodlí. Představujete si jak si vychutnáte čaj, který kupujete, kuře nebo zmrzlinu. Nedej bože, aby ten před vámi vybral poslední kus. Už tady vzniká konflikt. Jakto, že on má a já ne?

Možná si vzpomenete, na extrémní videa z výprodejů kuřat nebo oleje. Nájezdy lidí, kteří si pro sebe chtějí vzít co nejvíce. Je to extrém, který probíhá v menší míře v každém z nás. Chceme ušetřit, chceme se dobře a dnes už kvalitně, najíst. Jsme ochotni nechat se kontrolovat nenápadným nákupčím, který je samozřejmě zaměstnanec řetězce a sleduje jestli nekrademe. Dnes krade každej paninko, ať je dobře oblečenej nebo špatně. Možná nás to ani neuráží, protože se uklidňujeme, že to přeci neni myšleno na nás osobně. Ale je. Nevypovídá to nic o tom jaký má řetězec politiku, ale o nás samotných.

Poslední dobou si čím dál častěji vzpomenu na Kanadu. Chodila jsem čistým obchodem, dívala jsem se na vylěštěná jablka ostříkaná vodou tak, aby vypadala chutněji a bavila se s pokladní Jane, která se mě s úsměvem ptala jak se mám. Bylo to až přehnaně klidné, bez negativních emocí. Možná to potvrdíte sami, pokud jste nakupovali jinde než v ČR.

Častěji a častěji se snažím přijít na tu příčinu. Proč je špatná kvalita zeleniny a ovoce? Protože lidi neví jak ji brát do rukou, tak aby se neomlátila? Nebo proto, že ji tam personál nechal moc dlouho?

Proč vidím nespokojené pokladní a asistenty, kteří svou negaci přenášejí nejen na zákazníka ale také na kvalitu svojí práce. Proč to nikdo nemění a místo toho kontroluje před zraky nakupujících tašky zaměstnanců, při konci směny?

Je to ponižující pro všechny. V zárodku se k sobě chováme hůř než zvířata, používáme bezkontaktní karty a jsme radši když vyjedeme za město k lesu, abychom nemuseli vidět lidi. Neuhneme s vozíkem ani o píď, nepustíme před sebe ženu s menším nákupem, nepustíme sednout v tramvaji starší ženu, protože to má udělat někdo mladší.

Důvod proč jsem psala tohle zamyšlení je prostý. Vždy když vám bude něco vadit u jiných, začněte u sebe. Když to neuděláte první, nikdo jiný to po vás nezopakuje a neucítí jak skvělý pocit to je, někomu pomoci.


HOWGH!